V základní části směle konkurovali zběsilému tempu nejlepších celků nabitého ročníku, v nadstavbě ale už narazili. Skokani Olomouc obsadili po sérii porážek konečné šesté místo, nepodařilo se jim totiž vyrovnat s nekompromisním časovým harmonogramem extraligového finiše, nepomohl ani odchod jednoho ze svých klíčových zahraničních hráčů. Přesto jsou to právě posily z ciziny, které jim ostatní celky mohou jen závidět. Proč?
„Daří se nám z Austrálie přivádět velmi kvalitní zahraniční hráče za výhodných podmínek. Ostatní jim nechtějí ani uvěřit,“ vysvětluje Michal Kohout, jenž v moravském celku působí na pozici nadhazovače, se svým spoluhráčem má navíc rozdělené trenérské pravomoci.
V sezoně jste obhájili loňské šesté místo. Panuje spokojenost?
Ročník je potřeba rozdělit do dvou dílů. Základní část se povedla, probojovali jsme se do play-off a neustále se pohybovali mezi čtvrtým a šestým místem. Tabulka byla vyrovnaná a nakonec jsme se posunuli relativně nahoru. Dokonce jsme věřili, že bychom mohli promluvit i do Wild Card Series. Nestalo se.
V nadstavbě totiž přišlo čtrnáct porážek a jediné vítězství…
Na výkonech se podepsal fakt, že nám před koncem dlouhodobé část odjel Max MacNabb, jedna ze dvou klíčových zahraničních posil. Jeho absencí jsme trochu ztratili dech, snížila se nám možnost rotace. Zápasy se hrály v krátkém sledu, kvůli odloženému utkání jsme nastoupili třeba k pěti duelům v osmi dnech. Pro amatéry je taková porce opravdu vražená, doplatili jsme na ni. V základní části přišly prohry také, ale střetnutí měla vyrovnaná průběh. V nadstavbě jsme už tahali jen za kratší konec. Primární cíl – postup do play-off jsme ale splnili.
Právě nadhazovači dominovali celému ročníku. Jak bylo důležité mít v kádru Dylana Brammera?
Samozřejmě byl prakticky nepostradatelný, statisticky se stal nejlepším nadhazovačem extraligy. Zdatně mu však sekundoval právě Max MacNabb , jehož výkony gradovaly na pražském baseballovém týdnu, kde podepsal smlouvu s organizací MLB Baltimore Orioles. Naše forma stoupala a padala s výkonem nadhazovačů, stejně tomu tak bylo u jiných družstev. Letos stála hra na nich.
Bude Brammer ve vašem mužstvu pokračovat?
Díky skvělé práci Jakuba Vojáka, jenž přes zimu hraje v Austrálii, se nám daří přivádět velmi kvalitní zahraniční hráče za abnormálně výhodných podmínek. Ostatní týmy jim nechtějí ani uvěřit. Dylana budeme chtít samozřejmě přilákat nazpět. V Olomouci se mu líbilo, nadchlo ho naše takřka rodinné prostředí. Přijde-li ale nějaká kvalitnější nabídka z české nebo jiné evropské ligy, předpokládám, že ji neodmítne.
Jak hráče působící v australské soutěži vybíráte?
Málokdy vaříme z vody, většinou se spoléháme na osobní zkušenosti. Například proti Dylanovi odehrát Kuba finálovou sérii. Kontakty máme také na různé trenéry a znalce, které se kolem australského baseballu motají. Stalo se nám jen velmi zřídka, že bychom šáhli vysloveně vedle. Pro udržení konkurenceschopnosti je získání zahraničních hráčů nezbytné, protože vlastní základnu máme úzkou. Na problému se snažíme pracovat dlouhodobě, ale pár let bude trvat, než nám mladí hráči dorostou.
Právě s Jakubem Vojákem klub trénujete. Máte nějak rozdělené funkce?
Já se spíše starám o manažerské věci. Zajišťuji, aby byli hráči na utkáních včas, měli se na ně jak dostat a všechno zkrátka fungovalo. Jakub dohlíží hlavně na tréninkovou část, má největší zkušenosti. Pod jeho vedením nacvičujeme herních situace do útoku i obrany. V zápasech řídím a kočíruji tým já. Jsem takový hrající manažer, z pozice nadhazovače mám největší nadhled. Můj trenérský kolega je přeci jen pořád v zápřahu, na pozici catchera na něm stojí do jisté míry útok, a tak se ještě nemůžu soustředit na věci okolo.
Podporuje vaše baseballové ambice město?
Olomouc je velmi specifická. Sice je krajským městem, ale v menším a relativně chudém kraji. Většina významných sportů se tu navíc hraje na nejvyšší úrovni. Finanční pomoc tak určitě přichází, mohla by být ale i vyšší. Výhodu představuje členství v organizaci SK Sigma MŽ, jež sdružuje sporty jako kuželky nebo dráhovou cyklistiku, a pomáhá nám vystupovat jako silnější subjekt. Peníze sháníme také sami mezi sponzory.
Co říkáte na rozšíření extraligy a jak si vedli její nováčci?
Družstva, která přišla, měla situaci těžkou. I my jsme po postupu dlouho tápali a hráli baráže. Rozdíl mezi extraligou a první ligou je znatelný, vidět je hlavně v postavení útoku proti nadhazovačům. Třebíč i Blansko ale předvedly velmi sympatický výkon. Jejich kluci se každý zápas na pálce zlepšovali, dokázali sehrát vyrovnaná střetnutí a herně nepropadávali. Pokud se jim podaří kvalitně posílit, mohou být ještě lepší. Chápu také záměr České baseballové asociace rozšířit a zatraktivnit tento sport jeho zatažením do jiných měst. Je šance, že oba celky vychovají mladé hráče pro reprezentaci, mají výbornou práci s juniory. Nápad se tak povedl, utrpěl ale kvalita druhé nejvyšší ligy. Najednou chyběly dva nejlepší a je tak otázka, zda se z toho tato soutěž vzpamatuje.
Budou Skokani v příštím ročníku úspěšnější?
Jak již bylo naznačeno, všechno se bude odvíjet od posil. Cílem bude hrát dobrý baseball a odehrát všechna utkání na sto procent, aby člověka bavila. Základem bude opět postup do nadstavby. Pokud tam vydrží kádr pohromadě a nikdo se nezraní, může se stát všechno. Letos jsme si otestovali, že s většinou soupeřů jsme schopni hrát vyrovnané zápasy, nebo je dokonce porazit. Ne je porážet, ale porazit. Šestých a sedmých míst bylo dost, rádi bychom se posunuli
