>

Dvořák z Hrochů: V příští sezoně chceme atakovat medailové pozice

juh, 10.12. 2017 Extraliga

Své týmové parťáky zná již od základní školy. Protože bydlel v jiné části města, byl však tehdy jejich soupeřem. Martin Dvořák je stejně jako řada dalších brněnských hráčů odchovancem malé baseballové ligy a od svých třinácti let člen kádru Hrochů Brno. Na rozdíl od svých kolegů se ale baseballem živí. Ne, nepodepsal na české poměry nevídanou smlouvu. Pětadvacetiletý player v klubu z východní části moravské metropole jen zkrátka vykonává takřka všechny funkce. „Jsem správcem baseballového hřiště, starám se o papírování a fungování mládeže,“ vypočítává své povinnosti Dvořák.

Berete letošní páté místo jako úspěch, nebo jste pomýšleli ještě výš?

Určitě to musí brát jako úspěch, jedná se prozatím o naše nejlepší umístění v české extralize. Zažili jsme povedenou sezonu.

Co vás vyneslo do nadstavbové části ročníku a proč jste v ní nestačili na čtveřici nejlepších?

Povedlo se nám složit perfektní kádr. Získali jsme čtyři zahraniční nadhazovače, kteří nám velice pomohli, k tomu jsme měli k dispozici tři české borce ostřílené z úspěšných extraligových bitev. Dobře namixovaná sestava přinesla týmu řadu bodů. V nadstavbě přišla nějaká zranění a trochu chyběly síly, nepomohl ani hodně nepovedený začátek.

Titul nakonec vybojovali Draci Brno. Jaké je fungovat ve stínu jedenadvacetinásobného českého mistra?

Snažím se na jejich úspěchy nemyslet a hrát proti nim pořád stejně. Rivalitu ale samozřejmě cítíme. Zápasům přináší náboj, boje o nadvládu v Brně jsou zajímavé. Letos už jsme byli v moravské metropoli druzí a do budoucna se chceme Drakům více přiblížit.

Ve městě sídlí ještě další mužstvo, na Kraví hoře hraje své utkání Technika. Mohou vůbec vedle sebe fungovat tři kluby?

Brno finančně podporuje v baseballu dva nejlepší celky, což znamená, že se musíme snažit, abychom vždy tím minimálně druhým v pořadí byli my. Bez peněz se náš sport hrát nedá. Sponzory samozřejmě hledáme také, stejně jako ostatní družstva, z řad kamarádů a rodin.

Na konci příštího ročníku už chcete mít na krku medaile?

Určitě, útok na první tři pozice byl tajným přáním již letos. Nepovedlo se, a proto chceme pódiová místa atakovat v následující sezoně. Cílem je tedy minimálně Wild Card Series.

Do Hrochů jste se dostal stejně jako někteří další spoluhráči z Malé baseballové ligy. O co přesně se jedná?

Liga je dílem zakladatele Hrochů Tomáše Ovesného. V Česku mu chyběla spolupráce škol a baseballu. Založil tak na školách několik kroužků, dosadil své trenéry a postupem času se na několika územích začaly tvořit týmy, jež pak hrály mezi sebou. Kluci, kteří už základní vzdělání absolvovali, následně založili vlastní klub, a tak vznikli Hroši. V rámci programu jsem začal hrát také já a celkově nás u baseballu vydrželo asi patnáct.

 

Na rozdíl od vašich spoluhráčů se baseballem živíte. Jak je to možné?

Mám na starost baseballové hřiště, dělám v klubu jakéhosi správce. Rovněž dbám na veškeré papírování. Řeším veškeré záležitosti s trenéry, zajišťuji materiální vybavení nebo připravuji smlouvy. Na mých bedrech spočívá i správné fungování mládeže. A tým navíc vede zahraniční trenér, proto pomáhám v komunikaci. A samozřejmě také sám hraji.

Štvou vás z pohledu správce spoluhráči, kteří vám na trénincích ničí pracně připravovaný trávník?

Ani ne, spíše si dělají legraci oni ze mě. Naoko si stěžují, že není posekáno a já se celý den flákal.  Myšleno je to ale v nadsázce a myslím, že moji práci dokážou ocenit.

Celý den prožíváte ve stejném prostředí. Není baseballu někdy moc?

Nehnout se z basebalového světa je někdy hodně náročné, ale zatím mě tento kolotoč baví. Jsem strašně rád, že se mému sportu mohu věnovat naplno, v podstatě jsem si splnil sen. Major League mi stejně jako ostatním nevyšla, přesto se tímto způsobem uživím. Prakticky jsem si splnil sen číslo dvě.

 

 

 

Starší články