1. Home >
  2. Pavla Cihlářová: "Jízda do přírody vám vyžene z hlavy i baseball!"

Pavla Cihlářová: "Jízda do přírody vám vyžene z hlavy i baseball!"

Evza, 13.02. 2017 Extraliga

Pavla Cihlářová (*1962), manažerka klubu Kotlářka Praha, manželka, matka dvou synů, ředitelka GS1 Czech Republic.

*Pavlo, baseball je v Čechách, narozdíl od USA, téměř ryze mužské prostředí. Jak se žena dostane k baseballu?

Já jsem se k baseballu dostala zcela přirozeným způsobem. Holka z venkova, která přišla do Prahy na studia, potkala pohledného softbalistu a z lásky začala hrát soft. Postupem doby se nám narodil syn, a když už ho nebavilo si na hřišti jenom hrát, začali jsme mu s manželem postupně vštěpovat první herní dovednosti. Někdo nám tehdy řekl, že by bylo lepší kluka dát na baseball a nasměroval nás na Kotlářku. No, a tím to vlastně všechno začalo. Následovala dlouhá řádka let, kdy jsem se na Kotlářce věnovala mládežnickému baseballu. Starší syn mezitím postoupil do juniorky, jenže do žákovského družstva dorostl jeho o 13 let mladší bráška. A tak jsem se zase, vlastně už potřetí, vrátila do žákovského baseballu. Naposledy.

*A přechod z trenérky mládeže do vrchních pater vedení klubu přišel kdy?

Když mladší syn dospěl do juniorského věku, rozhodla jsem se ze hřiště odejít. Klub potřeboval stále více podporu v zázemí, naše Áčko „vyrostlo a zesílilo“ a my jsme začali pomýšlet na mety nejvyšší. Zapojila jsem do práce pro klub, poslední 4 roky jsem sice předsedkyní výkonného výboru Kotlářky Praha, ale já to nevnímám jako nějakou mocenskou pozici, spíše se snažím dělat tu práci, na kterou ti ostatní, kteří se věnují sportovní činnosti, nemají čas. A nutno dodat, že té práce je čím dál tím více. Určitě není daleko doba, kdy i náš poměrně malý klub bude muset zvažovat zaměstnání profesionálního manažera.

*Při domácích zápasech Kotlářky jsi vidět např. i za pultem v bufetu. Baví tě to nebo je to vzhledem k výše uvedenému prostě nutné dělat i „jinou“ práci?

Náš “klubový bufet” je hodně minimalisticky pojatý koncept. Je založen na principu svépomoci, dotovaných cen, domácích moučníků od maminek a samozřejmě také na popularitě Matuškova piva. Za pultem (zaplať Pánbůh) nikdy nejsem sama nebo jediná. Máme vlastně stejně sofistikovaný rozpis jako ČBA. Samozřejmě, že mě to baví, užijeme si spoustu legrace, je to centrum našeho klubového života.

*Myslíš, že je reálné, aby se v českém baseballe pohybovalo více žen a to nejen mezi trenérkami mládeže, kde jich několik je, ale také na vyšších trenérských a manažerských postech a třeba i v pozici rozhodčí?

Určitě to reálné je. Jenom možná ještě nenastal ten správný čas. První vlaštovky už vidět jsou. Holky dneska potkáte jako zapisovatelky třeba i na extralize, v řadě týmů pracují v administrativě nebo jako manažerky mládežnických týmů. Ostatně u nás v Kotlářce jdeme příkladem, na práci pro klub se podílejí hned další dvě ženy.

Pokud jde o rozhodčí, tak to je dost jiná kapitola. I když, zažila jsem několikrát ženu rozhodčí na juniorských i mužských turnajích v Itálii a musím říct, že byly fakt dobré. Ale upřímně – u nás bych to dělat nechtěla!

*Kotlářka jde nahoru, v posledních čtyřech sezónách jste bojovali ve finále a získali jeden titul. Je to hodně nebo málo?

Zisk titulu v sezóně 2015 vnímám jako splněný sen celé jedné generace Kotlářky, nejenom hráčů, ale především jejich trenérů a rodičů. Byli to právě oni, kdo se rozhodli vybudovat „horní Kotlářku“, hřiště i klub, který raketově vystartoval do nejvyšší soutěže. Takže ano, je to hodně, nikdo to těm, co to zažili, nesebere.

*Jak moc je těžké konkurovat Drakům?

To, že jsme v posledních čtyřech sezónách ve finále potkali právě Draky, je realita nikoli věc nějakého konkurenčního boje. Tak to prostě vyšlo. Myslím si (a doufám), že v nejbližších sezónách se do finále probojují i další týmy, že play off bude čím dál tím vyrovnanější a nikdo to nedostane zadarmo.

*V trenérském a realizačním extraligovém týmu dochází k velkým změnám, proč?

Od začátku našeho tažení na vrchol extraligy jsme se snažili mít pro Áčko trenéra, který by splňoval naše představy, byl vůdčí osobností a dokázal z našich talentovaných hráčů udělat odolné, silné hráčské osobnosti. Měli jsme párkrát kliku, že se nám to povedlo. Z dlouhodobého hlediska je ovšem pro klub důležité, najít trenéra, který s klubem spojí delší období svého života a věnuje se i jeho rozvoji. A tak hledáme a děláme změny …

*Zůstává Kris Richards v Kotlářce, a pokud ano, na jaké pozici?

Kris měl na Kotlářce dvouletý kontrakt. Ve svém angažmá odvedl dobrou práci, určitě měl svůj podíl na výsledcích, kterých jsme dosáhli. Nicméně, cizinec, kterého najmete na to, aby vám pomohl vyhrát extraligu, vám velmi pravděpodobně nebude budovat tým, takže platí, co jsem řekla před chvílí.

*Jak se vůbec díváš na přínos zahraničních hráčů pro český baseball potažmo konkrétně pro tvůj klub?

Zahraniční hráči mohou být pro český baseball přínosem, dělají ligu zajímavější, mohou motivovat mladé hráče, přinést nové zkušenosti, ukázat sílu rozdílového hráče, ale má to jeden velký háček … zase musíte mít štěstí, abyste se do takového hráče trefili. Může se vám také stát, že to bude hráč, který sem přijde za zábavou a povyražením a vy s ním pak máte spíše starosti. Zažili jsme v Kotlářce obojí!

*A nemají pak vaši mladší talentovaní hráči pocit, že se s nimi v prvním týmu nepočítá?

Začlenit mladé talentované hráče do extraligy je samozřejmě důležité. Musí to mít svá pravidla. Mladí hráči musí počítat s tím, že nebudou hrát pravidelně, musí s týmem strávit hodně času, trpělivě sbírat zkušenosti, čekat na příležitost a využít ji. Hlavní soutěží pro mladé hráče by měla být juniorská extraliga, nahlédnout do mužské nejvyšší soutěže je skutečně jenom pro ty nejlepší. A i u těch hraje roli, jaký post hrají a jaká je v mužském týmu zrovna konkurence.

*V baseballu se pohybují či pohybovali i tví synové, Josef se nyní chystá s reprezentací na turnaj na Tchaj-wan. Z toho, co jsi říkala Tě vlastně k baseballu přivedli oni. Ale měli to jasně nalinkované, že budou hrát baseball?

Nevím, jestli to měl nalinkované, ale je pravda, že na hřištích, na turnajích a soustředěních strávili prakticky celé útlé dětství. Na druhou stranu jsme se vždycky snažili s oběma kluky dělat i jiné sporty. V určitém věku si ale museli vybrat a vybrali si baseball. Starší Jakub má svá hráčská léta ve výkonnostním baseballu už za sebou, již několik let nám v Kotlářce pomáhá s výchovou mládeže. Josef měl štěstí, že zažívá nejlepší léta našeho klubu ve věku, kdy má možnost se postupně zapojit do Áčka. Je skvělé, že bude mít možnost získat zkušenosti s reprezentací! Z toho mám samozřejmě velkou radost.

*A jsi rodič, který radí a pomáhá nebo vše necháváš na nich?

No, kluci to asi budou číst, tak nebudu předstírat, že do ničeho nemluvím anebo že se na všem vždycky shodneme. Ale vždycky jsem se snažila, aby čas, který do sportu věnovali, nebyl promarněný.

*Máš samozřejmě i své povolání, rodinu, domácnost atd. Klasická otázka, kterou novináři úspěšným ženám pokládají, by zněla: Jak to stíháš? :), ale mě spíše zajímá, co tě nabíjí?

Mám povolání, které mě hodně baví, vyžaduje stoprocentní nasazení a více než jenom běžnou pracovní dobu. Zároveň mi ale dává šanci mít koníčky, které něco stojí. Rodina v tom z velké části vždycky „jela“ se mnou, takže to bylo a je relativně snesitelné. Navíc mám to štěstí, že mi to můj muž stále ještě trpí. Baseball mám moc ráda a těší mne, když se nám daří, vlastně jsem asi i dost ambiciózní, jinak bych to nevydržela. Je to hodně vyčerpávající kolotoč.

A pak mám ještě jednu tajnou zbraň – šestiletého fríského koně Tornáda u nás na Šumavě, taková jízda do přírody to vám fakt vyžene z hlavy i baseball!

Starší články